Markéto, do olympijského turnaje vstoupíte již za několik dní. Už cítíš nervozitu, očekávání z toho, co přijde, nebo se to u tebe dostaví až později? Zatím to moc nevnímám, momentálně si píšu pořád nějaký nový seznamy věcí, co s sebou, abych na něco nezapomněla (rozhovor vznikal o víkendu - pozn. aut.). Myslím, že poprvé, kdy si to uvědomím, bude letiště v Praze, pětihodinové čekání v Istanbulu a časový posun, až budeme v Číně. První zápas hrajete proti USA. Převládá spíš respekt k soupeři, obavy z náročného začátku, nebo těšení se na možnost konfrontace s nejlepšími hráčkami WNBA? Opravdu budeme mít dost těžký začátek turnaje, ale co se dá dělat, aspoň je budeme mít za sebou a budeme se moct soustředit na další důležitý zápasy. V zápase s nimi si aspoň vyzkoušíme halu, prostředí a porážka od USA nás, myslím, nebude tolik bolet. Když se podíváš na naše soupeře ve skupině, dokážeš odhadnout, které z nich bychom měli dostat pod sebe, abychom postoupili do čtvrtfinále? Rozhodně pod sebe musíme dostat Nový Zéland, ten jsme v přípravě porazili dvakrát celkem vysokým rozdílem. Pak ještě snad Mali, o kterém ale moc nevíme… potom už jsou zápasy s Čínou a se Španělskem, to už bude záležet na momentální formě a štěstí… OH se uskuteční v Číně. Je něco, na co se hodně těšíš, a naopak, existuje něco, z čeho máš obavy? Rozhodně se těším na ceremoniál. Měla jsem možnost být na Univerziádě v Pekingu a už tenkrát to zahájení bylo skvělý - nedovedu si představit, že toto zahájení bude ještě x krát propracovanější. A netěším se na smog, na čínský jídlo (to nesnáším) a myslím, že koncem už budeme střihat metr… Vozíš si s sebou na podobné akce nějaký talisman? Ne, jen nabalím spoustu knížek. Když mám dobrou knížku, tak se dá přežít všude! :-)