Vybavíte si ještě, jaké pocity ve vás převládaly bezprostředně po skončení posledního finálového zápasu na Rosničce?

„Nejprve musím říci, že jsem věřila, že v Brně vyhrajeme, že to nebude psychicky až tak náročné jako doma (v 3. utkání série). Vnímala jsem, že hráčky byly mnohem více namotivované. A pocity? Samozřejmě byly radostné, i proto, že kdybychom vyhráli velkým rozdílem, bylo by to jako by z povinnosti, ale takto (vyhráli jsme až v prodloužení – pozn. aut.) to bylo napínavé až do konce. Takže jednak mi spadl kámen ze srdce a také jsem prožívala pocity štěstí, že jsme splnili, co jsme chtěli.“

Vy už jste toho vyhrála ve vaší trenérské kariéře hodně, nicméně asi budete souhlasit, že pocit vítězství a zisk trofejí neomrzí, je to tak?

„To určitě, to skutečně neomrzí (pousmála se). Pocit vítězství je vždycky příjemný, o to víc, když je to zase něco nového. Když jsem přijela domů, jeden novinář začal počítat tituly: napočítal jich 16 národních a s těmi euroligovými už je jich celkem 20. Takže se povedlo to hezky zaokrouhlit.“

Co se týče finálové série s BK IMOS Brno, první utkání skončilo naprosto jednoznačně, ovšem další tři už byla nesmírně vyrovnaná. Nebyla jste až překvapena odporem brněnského týmu?

„Překvapená určitě ne, protože oni hráli v pozici toho druhého. My jsme byli favoritem a měli jsme splnit tuhle úlohu – vyhrát, a to je vždycky těžší. Ten druhý to má jednodušší, může hrát uvolněně, navíc myslím, že Brno odehrálo finálovou sérii velmi dobře.“

Dokážete říci, díky jakým činnostem jsme nakonec IMOS přehráli?

„Určitě vyšší kvalitou na všech postech. I oni samozřejmě mají individuality, kromě stabilního lídra Hany Horákové zahrály dobře i mladé hráčky. Vlastně každá hráčka, která nastoupila, byla platná, což nám dělalo problémy.“

Předváděli jsme ve finálové sérii takový basketbal, jaký byste si přála, nebo to bylo spíše v určitých pasážích jednotlivých zápasů?

„Určitě jsme nehráli přesně to, co bych si přála, protože já mám ráda, když se hraje rychlý basket a padá hodně bodů. To se nám v této sezoně občas podařilo, ale pokud jde o finálovou sérii, řekla bych, že to bylo tak z 50%, nebo lépe řečeno, v jistých fázích jednotlivých utkání.“

Cesta domů z Brna prý byla nejen veselá, ale i hodně komplikovaná – kvůli bouračce na D1. Nakolik to ovlivnilo finálovou radost?

„Radost byla velká, přípitky šampaňským v brněnské hale ještě větší, takže nám toho do autobusu moc nezůstalo. Mám pocit, že snad jen jedna flaška, což bylo na celý autobus trošku málo (rozesmála se). Po cestě skutečně byla bouračka, která nás zastavila, a díky tomu mám další zajímavý okamžik ve své kariéře: poprvé jsem couvala 3 kilometry po dálnici (smála se).“

Pojďme závěrem nahlédnout do budoucnosti. Klub už informoval, že jste podepsala smlouvu pro příští sezonu. Co je pro vás největší výzvou?

„Výzva je naprosto jasná: konečně zlomit osud a dostat se do Final-8 Euroligy.“

Pokud jde o složení kádru, některé změny už byly oznámeny, jako příchod Jany Veselé, prodloužení smlouvy s Kiou Vaughn. Máte dobrý pocit z uzavření těchto kontraktů?

„Mám z toho dobrý pocit, to ano, ale nejlepší pocit budu mít tehdy, až se nám podaří skutečně vytvořit tým. Teď myslím Tým s velkým T, že v něm nebudou jen osobnosti. To nám možná trošku v této sezoně chybělo, víc kolektivního cítění.“

Jaké jsou vaše priority, pokud jde o tým pro novou sezonu?

„Momentálně chceme ještě jednu malou rychlou hráčku, protože rychlost byla trochu naše bolest. A pak přesvědčení těch, které v týmu zůstávají, abychom se ubírali tímto směrem. To je jedna stránka věci. Také se samozřejmě těším na obranné typy, které v týmu budou, například Jana Veselá je typický příklad.“

Je před vámi zasloužená dovolená. Prozradíte, jak nejraději relaxujete během léta?

„Určitě neopomenu moře, to je jednoznačné. První, co vždycky absolvuji, je oddych u moře, nadýchat se čerstvého vzduchu. Ani ne tak se vyvalovat na pláži, ale relaxovat takovým jižanským životem (pousmála se). Další program už bude trošku basketbalový, protože se pojedu podívat do Ameriky na nějaké věci. Také mě čeká čas strávený s rodinou po Slovensku i po Čechách.“