Pomalu se nám to tady blíží ke konci. Vesnice se pomalu vyklízí, nejvíc se to pozná v jídelně, kde už není tolik lidí. Naše účinkování na olympijském turnaji už bohužel skončilo. Ve čtvrtfinále se nám do cesty postavilo družstvo Francie, které je tady ve famózní formě. Musím říct, že holky bojovaly jako skutečné lvice a skoro celé utkání byly lepší, bohužel koncovku měl lepší soupeř a my prohráli o 3 body a naše mise je u konce.

Všichni jsme byli v prvních hodinách strašně zklamaní, protože vítězství bylo skutečně strašně blízko. Ale teď to hodnotím jako velký úspěch, vždyť jsme tady byli jako jediný kolektivní sport a být sedmí na světě, je úspěch.

Ve čtvrtek pak byl tým přijat a oceněn v českém domě, kde holky a trenéři dostali stříbrné památeční plakety. Pak jsme si všichni v českém domě vychutnali vítězství Báry Špotákové, které jsme sledovali na velkých obrazovkách. Musím konstatovat, že si to člověk vychutná víc než na stadionu, a to nejen kvůli pivu, které máme v českém domě k dispozici. :) Je to hlavně pro to, že v televizi to kamera ukáže v detailu a zopakuje každý hod.

Já jsem na stadionu byl několikrát. Je to obrovský stadion, ale člověk vidí atlety jako malé mravence a co se děje na druhé straně stadionu, to si může jen domýšlet, anebo to ukáží na obrovské obrazovce. Ale i přesto jsme měli možnost spolu s Milanem vidět krásný výkon Zuzky Hejnové, která vybojovala fantastickou bronzovou medaili. Byl to pro nás nádherný zážitek. A byl umocněn výkonem Víťi Veselého, který jediným hodem v kvalifikaci jasně postoupil a přehodil celý zbytek oštěpařů o hodně metrů.

Právě po tomto závodě jsme vyrazili společně s Milanem a Petrou (Landergott) na procházku po nočním Londýně. Bylo to moc pěkné. Londýn je olympijsky vyzdoben, takže Petra s Milanem fotili jako o život. Moc se nám to líbilo, takže jsme se domluvili, že vyrazíme ještě jednou ve dne. Takže jsme v pátek po obědě skutečně vyrazili.

Bylo to docela náročné, protože jsme ve čtvrtek slavili v českém domě již zmiňované naše umístění a zlato Báry. Asi tušíte, že ráno bylo celkem dost náročné. Ale i tak jsme přece jen vyrazili. Jako vedoucí výpravy byl stanoven Milan, který půl roku působil v jedné z londýnských nemocnic.

Ještě musím doplnit, že s námi jela i Míša a Alča. Cesta začala metrem, kterým jsme dojeli k Big Benu, odkud jsme pokračovali k Westminsterskému opatství. Je to nádherná katedrála, ve které jsme byli skoro dvě hodiny, než jsme ji celou prošli. Pak se od nás odpojily Míša s Álou a my jsme pokračovali k Buckinghamskému paláci, který je sídlem královny.

Pak jsme se přes Piccadilly vrátili pomalu zpět k Temži, kde jsme nasedli na loď a vyrazili sledovat krásy Londýna z paluby lodi. Bylo to moc pěkné, dokonce jsme viděli, jak se před jednou lodí zvedá Tower bridge. Cíl naší cesty po vodě byl v Greenwich, kde stojí hala, kde se bude hrát finálová část basketbalu. Odtud jsme se dostali přes řeku nově vybudovanou lanovkou, která končí u dalšího olympijského komplexu. A taky naštěstí u stanice metra, protože únava po dlouhé noci a šlapání Londýnskýma ulicemi už byla docela citelná. :)

Dnes ráno proběhly ještě nějaké nákupy a pomalu začnu balit. Letíme sice až v pondělí v 11, ale jako již tradičně mám stejně zavazadel stejně, jako zbytek výpravy. :) A navíc musím zavazadla s výbavou odevzdat již zítra, protože budou naložena na kamion a pojedou pěkně po silnici. Měla by dorazit snad ve středu. :) My si můžeme vzít do letadla pouze naše tašky s oblečením a ostatníma osobníma věcma. Ale i tak mám strach, abychom se odlepili od země, když jsem viděl, co všechno si holky a určitě i ostatní účastníci zájezdu nakoupili.:)

Ještě před odjezdem nás čeká fandění na atletickém stadionu naší štafetě rychlých holek a pak při oštěpu Víťovi Veselému. A taky určitě vydržíme na štafetu stovky, abychom se podívali, jestli se Boltovi podaří získat třetí zlato. A v neděli nás čeká večer slavnostní zakončení olympiády. Tentokrát nás tam vezmou všechny, to je pro nás, co jsme tam nesměli, poct.a. :)

Pak poslední noc a konečně po 3 týdnech hurá domů. To je asi vše z mého cestovatelského deníčku tady. Uvidíme, jestli se zase někdy najde důvod opět zase psát na tyto stránky z nějaké další akce, ale pokud ano, tak se na vás zase budu těšit. Láďa