Trenére, jaké je vaše celkové hodnocení mistrovství Evropy z pohledu českého národního týmu?

Myslím si, že český tým dokázal, že navzdory předpovědím o blížící se době temna stále patří k evropské špičce. Udržel se ve špičce Evropy, takže naše účast na šampionátu se podle mého názoru dá označit za úspěšnou. Samozřejmě, mohli jsme přivést medaili – v zápase o 3. místo to byl velký boj a my jsme rozhodně neselhali -, ale aspoň jsme splnili základní cíl, kterým byl postup do kvalifikace na OH.

Odpovídalo konečné čtvrté místo ČR aktuálnímu rozložení sil na šampionátu?

Na mistrovství bylo osm velice vyrovnaných týmů plus Rusko. Všechna družstva z té osmičky mohla skončit někde na třetím nebo čtvrtém místě, ale také až na osmém nebo devátém. Některé kvalitní týmy dokonce jely předčasně domů – mluvím o Bělorusku a Španělsku. Z tohoto pohledu považuji naše umístění za velice dobré.

Jak už jste zmínil, základní a nelehký cíl, skončit do 5. místa a zajistit si tak olympijskou kvalifikaci, se týmu podařilo splnit. Je to velké plus pro český basketbal?

Určitě, protože basketbal – a tím se nechci nějak vychloubat – je jediný kolektivní sport, který je stále ve hře o olympiádu! O olympijských hrách se dříve mluvilo jako o samozřejmosti, ale nikdo si neuvědomoval, jak dlouhá cesta k olympiádě vede. Nejdřív uspět na Evropě, pak ji uhrát v kvalifikaci. Já jsem rád, že jsme ten první, a myslím i těžší krok úspěšně zvládli.

Většina basketbalového národa očekávala, jak se družstvo popasuje s citelnými absencemi – nejen Hany Horákové, ale i Michaely Ferančíkové a Markéty Bednářové. Zvládly to hráčky dle vašeho očekávání?

Jsem pevně přesvědčený o tom, že ano a svědčí o tom i naše konečné umístění. Zvučná španělská a běloruská jména skončila už po základní skupině a my, s šesti novými hráčkami, jsme se zase dostali až do posledního dne turnaje. Kdyby i v budoucnu byly všechny šampionáty takové, že Česko bude hrát ještě poslední den, tak by to bylo výborné. A znamenalo by to zároveň potvrzení správnosti nominace.

Kapitánem týmu byla Veronika Bortelová. Můžete říci, že v této roli obstála a zvládla ji?

Určitě obstála. Já jsem tentokrát nevolil kapitána sám, promluvil jsem s každým hráčem a chtěl jsem slyšet jeho názor. Tahle volba byla víceméně jednohlasným pocitem celého týmu, Veronika měla obrovskou podporu.

Pojďme k průběhu turnaje. Dvakrát jsme prohráli s Ruskem, které však ve druhé fázi turnaje hrálo ve výborné formě a potvrdilo to i ve finále proti Turecku. Bylo na tomto šampionátu opravdu výrazně nad ostatními?

Myslím, že skutečně bylo, proto jsem v jedné z předchozích odpovědí říkal, že na mistrovství bylo osm vyrovnaných týmů plus Rusko. V začátku mělo obrovské problémy: dlouho hrálo vyrovnané zápasy s Velkou Británií, s Tureckem, v utkání se Slovenskem nebylo daleko od porážky. Ruský tým se ale dokázal vzpamatovat a v závěru byl nepřehratelný, opravdu vysoce čněl nad všemi ostatními.

S Francií jsme v souboji o 3. místo odehráli dle mého velice dobrý part. Co nám v poslední čtvrtině zlomilo vaz a rozhodlo o tom, že se vrátíme bez cenného kovu?

Já si myslím, že nám nezlomila vaz ani tak čtvrtá čtvrtka, ale spíš začátek druhého poločasu. Tam jsme vedli a měli jsme opakovaně možnost skórovat v situacích 2 na 1 nebo 1 na 0, jenže my jsme další body nepřidali, neutrhli jsme se na 12-14 bodů a naopak se stalo to nejhorší: dostali jsme dvě trojky – jednu z rohu a jednu ze středu od Dumerc -, oni se na nás zcela zbytečně dotáhli a získali klid do další hry. Konec jsme pak už nezvládli.

Přesto – pochválil jste tým po bitvě o bronzové medaile?

Pochválil a každé hráčce jsem poděkoval. Myslím si, že toto mistrovství nebylo jednoduché. Možná nás někdo čekal výš, někdo zase čekal krach. Předpovědi byly velice různé, vždyť někdo tvrdil, že nemáme ani na to uhrát 8. místo, protože jsme družstvo hodně změnili. Samozřejmě, já jako trenér jsem týmu musel věřit, ale znovu opakuji, všechny zápasy byly velmi těžké, nebyl tam jediný lehčí. Hráčkám jsem po turnaji poděkoval a řekl jim, aby se vracely do Prahy s hlavou nahoře a ne s pocitem prohry v zápase o 3. místo.

Na šampionátu jsme měli mladý tým, dokonce jeden z nejmladších. Může se tedy dále zlepšovat, vidíte jeho potenciál výš?

Může, vždyť některé hráčky teprve získávaly první zkušenosti. A neplatilo to jen o těch mladších, do týmu jsme vzali i Zoru Škrabalovou, která nepatří k úplně nejmladším, byla to její první akce s repre, první velká akce, ale i ona přesvědčila, že je srdcař a do týmu patřila!

Jaké byly vaše první dny po skončení mistrovství Evropy? Už jste si stihl odpočinout?

Zatím ne. Všechno bylo hodně hektické, protože doháníte věci, které během běžného pracovního dne normálně stíháte, ale teď to nešlo. Odpočinek teprve přijde. Teď se ale ještě stále vracím k ME.

Děláte si zpětně analýzu?

Člověk pořád přemýšlí, dělá si poznámky, musí si dát na papír i názory k jednotlivým hráčům a k týmu, ke hře... Aby za rok věděl, na co chce navázat.

Na závěr přejděme krátce k ZVVZ USK. Dodává vám klid, že hráčský  kádr našeho týmu pro příští sezonu je pohromadě a můžete se tedy soustředit výhradně na plánování přípravy?

To jsou opravdu příjemné věci. Jsem moc rád, že družstvo máme postavené – a že je postavené nejenom díky našemu zájmu, ale i díky zájmu hráček, které k nám přišly s chutí být v tomhle týmu. Je to velice povzbuzující. Za sebe mohu říci, že mám radost z toho, že už se neopakují roky, kdy jsme ještě v srpnu nevěděli, jaké družstvo postavíme.

Máte už v hlavě přibližné datum, kdy začne letní příprava našeho klubu?

Letní příprava je ovlivněna mnoha věcmi. WNBA, univerziádou... V uzoučkém kádru začneme trénovat individuálně první týden v srpnu, pak budeme čekat na ostatní hráčky z univerziády plus z evropských týmů a z WNBA.