Skoro tak ošklivě jako malíček Evy Vítečkové, která musela ve druhé čtvrtině odstoupit a basketbal si měsíc nezahraje.

Pražanky se se závěrečným klaksonem chytily za hlavu, Italky zavřeštěly radostí. O tom, kdo postoupí do euroligového čtvrtfinále, tak rozhodne až třetí utkání, které se odehraje ve středu v Tarantu.

"Škoda, no. Ale je to sport, oni také udělali pro výhru maximum," řekl zklamaně kouč Lubor Blažek.

Vítězství bylo blízko. Jenže v závěru se skóre otočilo, jako by se vaše hráčky zalekly úspěchu.

Byli jsme kousek od velkého výsledku, ale nemyslím si, že by nás to nějak psychicky brzdilo. Řekl bych, že jsme hráli dobrý zápas. A že se to nepovedlo? To mě samozřejmě mrzí a v tuhle chvíli je člověk trochu zlomený. Teď je potřeba si říct: dobře, je to 1:1, musíme vyhrát v Tarantu.

Kdy jste začal cítit, že se utkání láme ve váš neprospěch?

Takhle o tom nepřemýšlím. Dělali jsme, co jsme mohli, abychom jejich tlak zastavili. Bohužel se to nepodařilo.

Prohrát poslední čtvrtku 11:21 je hodně. Čím to bylo?

To možná víte líp než já, protože se na to díváte v klidu. Prvním klíčovým momentem bylo, že jsme neuskákali důležité střely. Náš obranný doskok nebyl tak kvalitní jako v Tarantu. Druhou příčinou je, že se tvrdě prosazovala Sophia Youngová. Dala tady o 21 bodů víc než doma. To jsou dva klíčové faktory, které utkání rozhodly.

A co zranění Evy Vítečkové, která v úvodu druhé desetiminutovky spadla po faulu na ruku a pak už nenastoupila?

Určitě to zápas ovlivnilo. Není to jenom o tom, že hráčka chybí ve hře, ale když družstvo ztratí klíčového hráče, tak je to nepříjemné i psychicky.

Jak mužstvo připravit na středeční utkání?

Věřili jsme, že to zvládneme už doma. Nepovedlo se, takže je potřeba odstranit zklamání z prohry a z toho, že se budeme znovu vláčet takovou dálku. Musíme družstvo vrátit do psychické pohody.

ZDROJ: MF Dnes
AUTOR: Michal Včeliš