Sandro, kde vidíš zásadní příčiny toho, že finále skončilo tak, jak skončilo, tedy 0:3? Musíme si uvědomit, že Gambrinus Brno je velmi dobrý a zkušený tým, který navíc letos uspěl i v rámci Final four Evropské ligy. Je to pro nás těžký a kvalitní soupeř. První finálový zápas byl přitom téměř vyrovnaný, další dva zápasy pro nás byly nesrovnatelně těžší. Přesto věřím, že se v příští sezoně náš tým zlepší natolik, že budeme s Brnem schopni sehrát více takto vyrovnaných a motivujících zápasů. Nepozorovala jsi, že za stavu 0:2 nám už přece jen trochu chyběla víra v třeba jen dílčí úspěch? Za stavu finálových utkání 0:2 je vždycky moc těžké nastupovat do toho třetího. Měli jsme potíže od samého začátku zápasu a Brňanky navíc velmi rychle skórovaly svých prvních deset bodů... Přesto bychom se měli opět poučit o tom, že proti Gambrinus Brno je a bude každý zápas těžký a my se musíme naučit bojovat celých 40 minut. Které ze tří finálových utkání nejvíce odpovídalo rozložení sil mezi oběma týmy? To je těžká otázka. Každé utkání závisí mimo jiné na momentální formě týmu a mnoha jiných aspektech. Chci věřit tomu, že to byl ten první zápas. Když se ohlédneme zpět za letošní sezonou, každý zápas proti Brnu byl úplně jiný. Já ale věřím tomu, že právně tento první finálový zápas dá našemu týmu sebevědomí a přidá i na motivaci do příští sezony – musíme si věřit, že to dokážeme! Vím, že teď po sezoně zůstáváš nějaký čas v Praze. Proč ses tak rozhodla a jak ten čas využiješ? Mám ráda Prahu, cítím se tady dobře. Kromě toho mám teď víc času na studium češtiny, v příští sezoně bych chtěla už česky i mluvit – teď už docela dobře rozumím. Letos jsem přestala hrát za francouzský národní tým, tudíž mám víc času. Jarní Prahu skoro neznám, tak ráda využiji příležitosti tu ještě zůstat a navštívit nová, zajímavá místa. Ovšem na svou rodinu a přátele se do Francie už teď taky moc těším.