Po delší zápasové odmlce se holky opět mohly předvést v PP U13. Nejdříve jsme v týdnu dohlály zápas proti BA Sparta, který se kvůli covidu nehrál v prosinci. Holky si se Spartou v pohodě poradily : USK- Sparta 89:6. V sobotu 19.2. nás čekala na domácí palubovce, v hale na Petřinách, opět nejdříve  BA Sparta a ve druhém zápase nás čekala Slovanka, aktuálně družstvo na druhém místě tabulky, tak že přímý boj o upevnění našeho postavení v Praze. V zápase proti BA Sparta bylo o výsledku rozhodnuto brzo, soupeř nastoupil ve viditelně oslabené sestavě, především s mladšími hráčkami . USK - Sparta 119:4. Na zápas se Slovankou jsme se těšily, potřebujeme vyrovnanější zápasy. Trochu nás před zápasy potrápila marodka, tak že jsme nastupovaly ve 12ti, což znamená vždy jen jedna možnost střídající hráčky do pětky, ale i s tím jsme se vypořádaly. Zápas začal nervózně, ale postupem času jsme postupně navyšovaly náskok. Konečné skóre bylo 82:44 v náš prospěch, což vypadá na celkem pohodový průběh, ale holky si musely především v obraně hodně máknout. Zápas provázelo poměrně dost faulů ( z naší strany často zbytečných), ale i s tímto jsme si nakonec poradily. Občas byly vidět hezké přihrávky, kdy se holky začínaji vidět a nemají už na očích klapky :-).

V úterý 22.2. jsme ještě musely zvládnout dohrávku prosincového zrušeného zápasu proti Slovance. Hrálo se od 16,15 a jak jsem zjistila, tak asi zápasy v týdnu, hned po škole nejsou v našem podání zrovna ideální. Náš nástup do zápasu byl přímo tragický. Holky si asi po sobotní poměrně vysoké porážce Slovanky myslely, že se to uhraje samo. Nebránily jsme, přehrála nás vlastně jedna hráčka, v útoku jsme se trápily, protože jsme nehrály kolektivně, každá se snažila spasit to sama a kupodivu :-) to nešlo. Tuto čtvrtinu jsme prohrály 8:18. Druhá čtvrtina byla v našem podání lepší, ale je to také tím proti jaké pětce se hraje. Ovšem co nás zase trápilo byl neproměňování jasných šancí a kolik jsme dokázaly nechytit přihrávek, to jsem opravdu dlouho neviděla. I tak jsem nějak tušila, že i když se trápíme, tak tým je silnější a že to zvládneme. Druhá polovina už byla mnohem lepší, začaly jsme hrát kolektivněji. Opět nás potrápila marodka, tak že ještě ráno v den zápasu jsem nominovala na zápas z mladší kategorie  Anežku Š., aby nás bylo opět alespoň 12 a my měly alespoň jednu hráčku  na střídání, což se ukázalo, že bylo důležité, protože v druhém poločase měla v každé pětce jedna hráčka zdravotní problémy ( koleno a nevolnost), tak že jinak by jsme musely hrát ve čtyřech. No zápas jsme vyhrály 57:44, ale moc koukatelný zápas to nebyl. Ale i takové zápasy bývají. Nyní nás čeká delší pauza a v dubnu poslední 4 zápasy soutěže.