Láďa Burian uvádí: Zápisky z Číny 3

Byl to blesk z čistého nebe, neboť tady už druhý den vytrvale praží sluníčko a pomalu se nedá vyjít mimo náš blok. Takže po obědě každý raději zalezl do své postele a doháněl ranní brzké vstávání. V pět hodin měla celá česká výprava sraz před naším blokem a vyrazili jsme na stanoviště autobusů, kde pořadatelé naskládali do busů tisíce účastníků zájezdu :) na zahajovací ceremoniál. Pak se celý konvoj desítek busů vydal do pohybu na 45 minut vzdálený stadion, kde zahájení proběhlo.
Tady musím zmínit jednu významnou věc pro náš tým. Vlajkonošem české výpravy byla opět vybrána Čaky. Pak nás pořadatelé zařadili do formace států, odvedli k bráně stadionu a tam jsme čekali hodinu, než celé to divadlo začne. Každý tu hodinu prožíval po svém. Někteří povídali, někdo jen tak seděl nebo ležel na koberci, na kterém jsme čekali, ale spousta českých účastníků zájezdu se fotila s Čaky a vlajkou, popřípadě jen s vlajkou :)
Úderem osmé to celé vypuklo. Po desetiminutovém úvodu plném světelných efektů se otevřela obrovská brána na stadion a začaly nastupovat jednotlivé výpravy. Naštěstí naše republika začíná na C, takže jsme se dostali poměrně na zcela zaplněný stadion pro 46 tisíc diváků. Pro ty, co se něčeho takového zúčastnili poprvé. to byl velký zážitek. Po obejití stadionu nás usadili na sedadla, kde na každého čekala taška, kde byly různé svítící pomůcky, kterými jsme se měli zúčastnit programu, který následoval.
Nástupní ceremoniál byl skoro dvě hodiny a program se po 20 minutách střídal pořád dokola, takže tato část se stala po chvíli hodně zdlouhavá a unavující. Když konečně všichni dorazili na stadion a proběhly všechny zahajovací proslovy a slavnostní slib závodníků a rozhodčích, začal asi půlhodinový program plný tanečních čísel a zpěvu. Vše vyvrcholilo přiběhnutím universiádní pochodně a následným zapálením universiádního ohně, které proběhlo ve velkém stylu.
Bylo to všechno moc krásné, jen jsme všichni čekali na konečný ohňostroj, který se bohužel nekonal. Pak následoval poklidný odchod zpět do busů a cesta zpět do vesnice. Tu nám „zpříjemňovala“ klimatizace, která foukala až moc studený vzduch - s místními se nedá moc domluvit -, a šíleně chrápající Uzbek, přes kterého pomalu nebylo slyšet vlastního slova :)
Vrchol ovšem nastal po příjezdu do vesnice. Vysadili nás před hlavním vchodem a měli pocit, že ty tisíce lidí zkontrolují přes jeden bezpečnostní rám a rentgen. Stát v tom davu byla dost velká šílenost, neboť několikahodinový pobyt na zahájení udělal z některých ne příliš vábně vonící stvoření, takže jsme tam dost trpěli. Obzvláště náš chrápající Uzbek po procitnutí stojící vedle nás si i v tomto směru dal záležet. Naštěstí po deseti minutách místí pochopili, že bychom tam stáli asi do rána a otevřeli brány bez kontrol, takže jsme se dostali konečně do vytoužené sprchy.
Pak už jen následoval každodenní internetový dýchánek na chodbě, o tom až někdy příště, a kolem druhé všichni už unavení spali. Tak to je vše o tomto dost dlouhém dnu. Příště někdy popíšu, jak si tady bydlíme a žijeme ve volném čase, kterého zatím moc není. Krásný den, Láďa.