Na Velikonoce jsme se rozhodly s holkama z kategorie U12 vyrazit na mezinárodní turnaj v Brně. Vyrazily jsme ve čtvrtek mimořádně autobusem z Prahy, do Brna jsme samozřejmě dorazily později než jsme očekávaly, takže jsme nestihly úvodní ceremoniál a jely jsme se rovnou ubytovat.:

V pátek dopoledne jsme se utkaly s družstvem z Tišnova, nám tento zápas nedal skoro žádné zkušenosti, většina děvčat byla mladší, menší, ale alespoň si mohly zahrát všechny naše holky, nebát se cokoliv udělat, vyzkoušet si opravdu rychlý přechod do útoku, atd. Myslím, že i přes slabšího soupeře si naše holky zápas užily, padla i stobodová hranice, která se vždy cení - výhra 105:8

Druhý a ten den poslední zápas jsme měly za soupeře z města Riga. Bohužel tento soupeř byl úplně z jiného těsta než předcházející soupeř. Nehrálo se vůbec dle pravidel kategorie U12, soupeř hrál odstupovanou obranu, vlastně se nehl z bedny, v útoku si pomáhal clonami a co bylo pro nás největší oříšek, že jsme se nechtěly přizpůsobit a střídat všechny hráčky ve všech čtvrtinách. Takto by nám turnaj nedal ty cenné zkušenosti, které jsme chtěly dostat. Takže díky tomu jsme bohužel prohrály. Holky byly opravdu nešťastné, neustále se na nás obracely, ať s tím něco uděláme, ovšem paní trenérka z Rigy byla neoblomná, neustále tvrdila, že jí žádná pravidla turnaje nepřišla, že nic neobdržela...Holky bojovaly do poslední chvilky, objevily se i slzičky, ale my, trenérky jsme na ně byly pyšné - prohra 39:55.

Sobotní první zápas byl pro nás hodně důležitý, měly jsme za soupeře tým z Košic, o kterém jsme slyšely, že je kvalitní. Naštěstí jsme se s trenéry dohodly, že se bude hrát podle pravidel a tak mohly holky nastoupit jen ve dvou čtvrtinách. Tento zápas byl ze všech stran úžasný, holky věděly, jak je důležité zvítězit, pokud se chceme umístit na předních příčkách, dále věděly, že Košice porazily o koš Rigu, ale nebály se, šly do toho naplno. Nejhorší oříšek pro ně byli asistenti paní trenérky, celý zápas komunikovali na rozhodčího a to se nedalo přeslechnout, holky samozřejmě tyto pány občas vyslechly a i kvůli nim byly slzičky. Neustále jsme jim musely zdůrazňovat, že při zápase musí dbát pouze naše pokyny a pokyny pana rozhodčího. Co říká, na co poukazují trenéři soupeře, není důležité - výhra 59:53.

Druhý a poslední sobotní zápas byl proti dalšímu soupeři z Nitry. Byl to opět lehčí zápas, ale naše holky věděly, že musí dát co nejvíce bodů a obdržet co nejméně bodů, abychom měly co nejlepší umístění ve skupině a to je možná trochu svazovalo. Výhra 65:18. Tato výhra nás posunula na neděli o boj o třetí místo na turnaji.

V neděli jsme si mohly přispat, jelikož zápas nám začínal až v 11:30 pro nás v neznámé hale. Předchozí zápasy jsme hrály na stejné adrese, takže první oříšek pro nás byl halu najít. Poté, co jsme se konečně dostaly do haly, jsme se soupeře zeptaly, jakým způsobem si přeje střídat - zvolil si "dospělácký" basket s tím, že všechny hráčky mohly hrát ve všech čtvrtinách. Dohodly jsme se, že tentokrát tedy také budeme střídat, jak budeme potřebovat. Pro holky do byla vlastně taková odměna, protože některé si spolu vlastně vůbec nemohou zahrát. Bohužel i v tomto zápase byly slzičky, páni rozhodčí tam byli skoro pouze na okrasu, důležitější, než vysvětlení hráčkám, jakého přestupku se dopustily, bylo, aby asistent trenéra seděl na židli a trenér byl "ve svém chlívečku". Přes to všechno holky do poslední chvíle bojovaly, netušíme, kde se ve všech hráčkách vzalo tolik energie, pravděpodobně chuť po poháru, po medaily, ale nakonec jsme dalšího soupeře ze Slovenska, a to Petržalku, porazily 37:31 a oslavy mohly začít.

Shrnutí na závěr - turnaj byl pro nás velkých přínosem, poznaly jsme, že holky umí bojovat do poslední chvíle, že se nechtějí vzdávat a také, že když chtějí, tak umějí poslouchat.