Jak dlouho jste se rozhodovala, zda přijmout nabídku vedení ZVVZ USK, a co všechno jste zvažovala?
„Jediné, co jsem zvažovala, bylo to, jestli nejdu někam do strašného průšvihu (pousmála se). Uvědomovala jsem si, že po ztrátě dvou zápasů (v Evropské lize) nás čeká Jekatěrinburg a pak další čtyři zápasy venku… Říkala jsem si, že je to velmi riskantní podnik, to jediné mě nutilo, abych o tom přemýšlela. Jinak jsem se neměla nad čím rozmýšlet.“

Sama jste uvedla, že klíčová pro vás byla touha vrátit se do Euroligy, na druhou stranu jste si uvědomovala náš obtížný los v úvodu této soutěže. Jak moc se ve vás tyto „pro a proti“ praly?
„Já jsem člověk, který má rád výzvy, takže nakonec u mě zvítězila touha vrátit se zase do Euroligy. Myslím si, že oddych od trénování už mi stačil.“

Rozhodovala jste se sama, nebo jste se s někým radila?
„Já se o takovýchto věcech s nikým moc neradím. Toto rozhodnutí bylo dost rychlé, hlavně když jsem vycítila, že vedení USK na tuto změnu tlačí a chce ji udělat co nejdříve.“

V Praze jste několik dní. Už povolil největší nápor, nebo jsou dny stále hodně hektické?
„Je to pořád strašně hektické, hlavně proto, že cestujeme za našimi soupeři. Doma moc času netrávíme. V těchto momentech je nejdůležitější správně určit, na co se budeme soustředit.“

V minulosti jste dokázala vyhrát Evropskou ligu se dvěma různými týmy. Kam se Euroliga posunula, v porovnání s předchozími čtyřmi pěti lety?
„Za těch čtyři pět let až takové změny nevidím. Možná je změna v tom, že nejlepší hráčky se přesouvají do jiných zemí, v čemž dost hraje roli ekonomika. Jinak si myslím, že nic převratného se za tuto dobu nezměnilo.“

Pořád ale platí, že je to top-úroveň pro hráče i trenéry a je pro ně výzvou.
„Jednoznačně, protože právě v Evropské lize hrají ty nejlepší hráčky, nejen evropské, ale vůbec všechny světové hvězdy.“

Pojďme k našemu týmu. Vystřídala jste Ivana Beneše, ovšem nedlouho poté odešel i asistent Stanislav Kára. S kým budete spolupracovat nyní? Máte už vytipovaného asistenta?
„Ještě to stále řešíme. Já ale věřím, že se tato situace rychle vyřeší a možná už v sobotu, nebo nejpozději na další zápas v Evropské lize už nebudu na lavičce sama. Doufám.“

První zápas, který jste v Praze odkoučovala, byl skutečně velmi těžký. Jak jste byla spokojena s výkonem proti Jekatěrinburgu?
„Tři čtvrtiny hrál náš tým velmi slušně. Myslím si, že překvapil diváky, překvapil sám sebe i Jekatěrinburg. Akorát se musí hrát dobře všechny čtyři čtvrtiny a z naší strany ta jedna byla velmi zlá.“

Malinko odbočme od našeho týmu. Ve výše zmíněném utkání mě nadchl výkon Diany Taurasi. Je skutečně tak dominantní hráčkou a kdo je schopen ji ubránit?
„Jednoznačně je opravdu dominantní. Známi ji dobře, dva roky jsem ji koučovala. Je to hráčka, která je lídrem v každém družstvu, kde je. Nejen tím, co dokáže a jaká je basketbalistka. Skutečně je lídr i mimo hřiště, je zkrátka vůdcovský typ. Rozumí sportu, rozumí hře. Já tvrdím, že v současnosti je jediná obrana na Dianu Taurasi, a tou je sama Diana Taurasi (pousmála se).“

Utkání jdou teď v rychlém sledu za sebou. Na čem se snažíte nejvíce pracovat?
„Dát si jednoznačné pravidla, ať už v obraně, tak i v útoku. Musíme zlepšit organizaci hry. Jinak na žádné velké změny nemáme moc času.“

Pokud jde o atmosféru v týmu, jak byste ji popsala, po třech porážkách v Eurolize?
„Nevidím teď žádný problém, že by hráčky byly nějak přepadlé. A myslím si, že je to tak správné. Já se momentálně starám hlavně o to, aby neupadla sebedůvěra týmu, protože ať už se stane cokoliv, pořád musíme myslet na to, že na závěr základní skupiny budeme hrát čtyři zápasy doma.“

Nejbližším zápasem je ten středeční na palubovce Záhřebu. Kde jsou největší přednosti tohoto týmu a kdo jsou jeho největší individuality?
„Je to typický tým z bývalé Jugoslávie. Kdybychom jim umožnili dobře začít, bude těžké s nimi soupeřit, ale když budeme na začátku zápasu dobře bránit, tak bychom mohli dostat jejich sebevědomí dolů.“

A největší opory?
„Určitě Sandra Mandir – o ní je všeobecně známé, že umí hrát velmi dobrý basketbal -, z domácích hráček případně ještě Mirna Mazič. A potom Američanky Courtney Vandersloot a Latoya Williams.“

Naše bilance na startu Euroligy 0/3 není žádnou tragédií, protože soupeři byli skutečně kvalitní, přesto si tým určitě dobře uvědomuje nutnost zvítězit. Je dost zkušený, aby tuto nelehkou situaci ustál po psychické stránce?
„Já doufám a věřím, že ano. Právě to, jak hráčky hrály s Jekatěrinburgem, jim může dodat sebedůvěru. Zároveň ale platí to, co už jsem říkala dříve: i kdybychom prohráli, máme na konci základní skupiny 4 zápasy doma. Každopádně se ale budeme snažit v zápasech venku něco uhrát, aby to potom bylo jednodušší.“