Splnili jsme svůj cíl, který jsme si dali před odletem na olympiádu a postoupili do čtvrtfinále. Nejhůř můžeme skončit 7., což je krásné umístění, ale všichni uděláme vše pro to, aby to nebylo jen to 7. místo, ale něco málo navíc. :) Cesta k další lepší příčce povede přes tým Francie. Bude to ale těžký úkol, Francouzky tady ještě neprohrály...

Ale ještě zpět k tomu, jak jsme se k tomuto zápasu, který bude, vlastně dostali. V pátek v nočních hodinách jsme hráli zápas s týmem USA, je to opravdu tým, který je úplně někde jinde, než zbytek světa. Dá se říct, že co jméno v sestavě, to pojem v basketbalovém světě. O to víc si cením toho, že jsme je dokázali v první čtvrtině přehrát a do poločasu s nimi držet krok. Pak se ale ukázala síla Američanek a my prohráli o 27, což je zatím druhá nejmenší porážka, kterou tady Američanky soupeřům uštědřily.

Byl to pro nás zvláštní zápas, protože takhle pozdě ještě nikdo nehrál a byl to neuvěřitelně dlouhý den. V poledne jsme měli trénink, pak si šly holky lehnout, ale i tak bylo do zápasu neuvěřitelně času. A odcházet na zápas se soumrakem bylo taky zvláštní. Ale bereme to jako trénink, protože ve stejný čas budeme hrát i čtvrtfinále.

Poslední zápas ve skupině, který nás do něj posunul, byl s Angolou. Začal sice trochu ztěžka, ale pak jsme se rozjeli a zápas dotáhli do jasného vítězství. To je konec reportáží ze zápasů, které ale můžete číst v různých mediích.

Takže zpět k životu tady. Je nádherné, jak jsou všechny sporty v podstatě vyprodané a je jedno, jestli se hraje nebo soutěží brzy ráno či pozdě večer. Je to prostě neuvěřitelné. Bohužel pro nás účastníky zájezdu to má tím pádem negativní důsledky v tom, že nejsou lístky pro  nás na sporty, které bychom chtěli vidět.

Třeba taková královna sporu atletika je skoro úplně neprůstřelná. Na požadavek 170 lístků na českou výpravu jsme dostali jen slovy dva lístky… Naštěstí máme společně s Milanem Smejkalem na akreditaci kouzelné písmenka AT,  což nás opravňuje ke vstupu na stadion. Tak snad najdeme volný čas a vyrazíme fandit našim atletům, aby mohli rozšířit škálu medailí pro českou výpravu.

Zatím fandíme jen u televize, jako například včera Mirce Knapkové a nebo dnes Hradecké s Hlaváčkovou. Tímto se omlouvám za chybu, která se mi stává jednou za 10 let, když jsem psal, že Hradecká hraje se Zakopalovou. Takže ještě jednou omluva vám i zúčastněným tenistkám. :) A fandit osobně  se podařilo Milanovi a Péťi , když se byli podívat na střelbu,kde Adéla Sýkorová senzačně získala bronz.

Všechny úspěchy od osmého místa lépe se oslavují v českém domě, takže se těším, že tam zavítáme taky, doufám, že co nejpozději. :)
To je pro dnešek všechno, je už nějaká doba po půlnoci a mně to už moc nemyslí. :) Pokračování nechám zase na příště. Mějte se krásně a brzy zase na napsanou. :) Láďa.