Po prvním neúspěšném zápase, který začal oproti prvnímu v trochu rozumnějším čase (11.15), jsme nastoupili proti družstvu Turecka. Průběh jste asi všichni viděli a tady to není o hodnocení zápasu, takže jen konstatování - na zápasy 0:2. Na naší náladě to úplně nepřidalo, ale všichni jsme věřili, že se to musí otočit.

Den po tomto zápase jsme se rozprchli odreagovat na ostatní sporty. Někdo  vyrazil na plavání, někdo na beach volejbal a já společně s lékařem týmu Milanem Smejkalem, Petrou Landergott, Aldou Kaplanem, Evžou, Alčou a Machulí jsme se vydali na legendární Wimbledon, kde se hraje olympijský turnaj v tenise.

Lístky jsme měli na centrkurt, což byl pro nás velký zážitek, protože to bylo poměrně blízko kurtu a to se nám asi už nikdy nepoštěstí, sedět ve Wimbledonu na takových místech. Zde jsme byli asi půl hodiny a spěchali jsme na kurt číslo 15, kde dohrávali svoje utkání Radek Štěpánek s Tomášem Berdychem. Naštěstí si kluci v dohrávce poměrně rychle poradili se soupeři, protože bezprostředně po zápase začalo opět pršet a další utkání, Hradecká-Zakopalová bylo přerušeno pr déšť. Jsme zkrátka v Londýně. :)

Takže jsme se opět vrátili pokorně na centrkurt, který už měl mezitím zataženou střechu. Po cestě jsme potkali českou tenisovou legendu Jirku Nováka, který přijel na olympiádu fandit svým bývalým kolegům a kolegyním. :) No a už byl čas pro návrat do vesnice a následně pro cestu na trénink. Pak následovala večeře a taktická příprava u videa na další zápas.

Ten byl tentokrát ve 20.00. Časový pořad zápasů je tady opravdu s velkým rozptylem, takže nebylo ani v přípravě možné se přichystat na nějaký čas, kdy budeme hrát, ale podmínky jsou tady stejné skoro pro všechny. :) Dopoledne před zápasem jsme měli trénink, následoval spánek, někdo vyrazil něco nakoupit, někdo se jen tak projít. V 18.25 jsmě měli sraz před barákem a vyrazili jsme tradičně pěšky na zápas.

Jak jsem již psal, halu máme 15 minut pomalou chůzí od baráku a je tudíž pro nás jednodušší chodit pěšky. No  výsledek zápasu už znáte. Ale řeknu Vám, byly to neskutečné nervy, ale za tu poslední čtvrtku to stálo.

Teď něco o vesnici a vůbec o životě tady. Bydlíme v osmi patrech bloku 4. A máme to opravdu strategicky položené, jak jsem psal ve svém prvním zápisníku. Do jídelny a na autobusy, které nás vozí na tréninky nebo na ostatní sporty, to máme cca 3-4 minuty a východ z vesnice je stejně daleko. Cestou k východu je zóna, kde můžeme nakoupit suvenýry, ale jak jsme poměrně brzy zjistili, tak v obchodním domě, který leží bezprostředně vedle vesnice je vše o cca 1/3 levnější, takže nákupy probíhají spíše tam.

Něco o tom vím, protože jsem dnes tento obchodní dům navštívil a po 40 minutách s písní od skupiny Team na rtech „Průvan v peněžence“. :) jsem ho opět opustil, s velkou taškou dárků. No, ale nekupte to, když už se člověk dostane na olympiádu.

Jinak dále je ve vesnici kadeřník, ale mám pocit, že ho ještě holky nevyužily, nebo jsem špatně všímavý, ale to si nepřipouštím. :) A jinak klasické služby jako pošta, banka a ostatní podobné služby. Při východu je taková mixzóna, kde se přihlašují návštěvníci, které si tady můžeme zvát a mají povolený vstup od 9-21 hodin. Myslím, že to musí být pro ně velmi zajímavé. Ještě je ve vesnici poliklinika, ale doufám, že nebudeme muset využít její služeb.

Bydlíme v budoucích bytech, jsou buď 3 a nebo 4 pokojové se společným obývacím pokojem. V tom je televize, takže ve volných chvílích sledujeme naše ostatní sportovce a fandíme jim alespoň na dálku.

Tak to je pro dnešek asi všechno. Zítra (dnes) hrajeme proti USA a v neděli nás čeká soupeř z Angoly, pokud tento zápas zvládneme, měli bychom mít cestu do čtvrtfinále otevřenou a tím i cestu mezi 8 nejlepších. Tak držte prosím všichni palce. Láďa