Tak, úvod zahraničního deníku cestovatele mám za sebou. Jsme skutečně tady. Pro některé je to již rutina, ale většina z nás, myslím basket :), je na olympiádě poprvé. Po 10 týdnech tréninků, přípravných zápasů a náročné kvalifikace v Ankaře jsme se sešli úterý v půl sedmé ráno na vojenském letišti ve Kbelech. Už tam začalo první pokukování  po ostatních účastnících zájezdu, kdo že to je a ke kterému sportu patří. :)

Mimo sportovce s námi speciálem České armády cestoval celý štáb České televize. Odlet byl naplánovaný na 9.30, ale vzhledem k velkému provozu na Londýnském nebi jsme odstartovali s asi 45minutovým zpožděním. Předtím jsem z napětím sledoval, jestli se do letadla vlezou všechna naše zavazadla. Mimo naše osobní jsme s Aldou Kaplanem vezli 10 zavazadel s materiálem pro holky, celkem asi 250 kilo. Povedlo se, a my jsme se vznesli se vším vstříc třítýdenní misi - věřím, že úspěšné.

Let probíhal v poklidu a po hodině jsme sedli na Londýnské letiště, kde nás uvítal šéf české olympijské mise pan Dvořák. Po rychlém odbavení jsme nasedli do připravených busů. Někteří chtěli vlézt do autobusu přes okno řidiče, než si uvědomili, že se tady jezdí vlevo a tudíž jsou dveře na druhé straně. :) Zároveň se naložila veškerá zavazadla na nákladní automobil a vyrazili jsme do olympijské vesnice.

To, co jsem četl předtím v novinách, jsme prožili na vlastní kůži. Pan řidič úplně přesně nevěděl, kudy se do vesnice dostat, takže jsme chvilku bloudili, ale vše dobře dopadlo. Byli jsme na místě. Hned po vystoupení a absolvování první kontroly na detektorech jsme se akreditovali. Teď už jsme mohli říct, jsme olympionici. :) Následoval příchod k baráku, který bude pro nás teď na 3 týdny domovem. Vesnice je vlastně budoucí sídliště, takže bydlíme v budoucích bytech. Máme obsazené tři byty vedle sebe, jen Alda Kaplan bydlí s plavci a trenérem stolního tenisu, ale hned vedle nás na patře.

Pak následovalo netrpělivé čekání na zavazadla, z nějakých záhadných důvodů, ač vyrážela společně s náma, dorazila se skoro 5hodinovým zpožděním. Takže jsme málem nemohli odjet na trénink, ale vše dobře dopadlo, i když holky by možná uvítaly, kdyby mohly zůstat v posteli. Tréninková hala byla asi 20 minut jízdy od vesnice. Po návratu následovala večeře.

Máme strategickou polohu bydlení, do jídelny je to asi 3 minuty. :) Je tam směsice všech možných kuchyní, takže je tam velký výběr jídla a každý si tam najde něco, co mu chutná. No a pak následovalo rozhodování, kde rozbijeme můj tábor se zázemím pro holky, tj. stůl, přístroje a vše potřebné pro chod týmu. Nakonec padla volba na společenskou místnost v jednom z bytů holek, takže jsem ještě ve večerních hodinách vše vybaloval a chystal, abych mohl začít okamžitě pracovat. Bohužel je tohle zatím jediný nedostatek, že není žádné zázemí pro naši práci, takže se musí takhle improvizovat.

Po probuzení do prvního olympijského dne jsme měli první a zároveň poslední trénink v hale, kde budeme hrát základní skupinu. Hala je to obrovská, jen doufejme, že se naplní fandícími lidmi. Večer byl ještě atletický trénink, kdy se holky šly proběhnout s Aldou do olympijského parku. Zpestření večera byla akce místních security, když zjistili, že vedle našeho domu stojí opuštěný kufr. V momentě vyklidili okolí a po prohlídce kufr někam odvezli, takže vše dobře dopadlo.

Pak následovala ještě krátká porada, kde padlo konečné nepříjemné rozhodnutí, na zahájení nejdeme. :) Bohužel není jiné cesty, protože první zápas hrajeme hned v sobotu v 9 ráno a jak říká Lubor Blažek, trenér :), nejsme tady pro zábavu. Takže nás budou na zahájení reprezentovat jen Beny a Petra. My ostatní bohužel své krásné holínky a fešné oblečky ani nevytáhneme z kufru.

Tak to je tak vše na úvod. Pokud čas dovolí, tak se budu snažit zase něco napsat, jak se tady máme. Láďa Burian