A posledních deset vteřin? Ty trvaly věčnost. Až po nich se dojatý kouč objímal s hráčkami, ze všech stran přijímal gratulace. Byl na něm znát pocit úlevy a uspokojení z porážky velkého rivala a favorita na titul. A nakonec se stihl ještě potkat se svým protějškem Janem Bobrovským, který tiše odcházel z útrob hradeckého stánku.

V závěru jste musel hodně tajit dech. Konec, to byla velká taktika, že?

Rozhodovaly naše zbytečné chyby. Brno je udělalo také, ale já je musím hodnotit z našeho pohledu. Ve chvíli, kdy jsme se dostávali do tahu, dopouštěli jsme se nehorázných chyb, které nás vracely zpátky na začátek. Soupeř měl nádherné okamžiky. Jsem moc rád, že finále mělo tuhle hodnotu, protože pro nás má toto vítězství obrovskou cenu. Nezbývá než se jen těšit na krásné zápasy o titul mistra republiky, protože věřím, že do ligového finále oba týmy postoupí.

Třikrát jste velmi výrazně velmi vedli. Hned na začátku jste měli komfortní vedení, ale zlom nastal asi až koncem třetí čtvrtiny. Nedošlo k tomu, že se hráčky při vedení o devět bodů viděly už s pohárem v ruce?

Asi trochu ano a někdo se trochu zalekl, protože ten náskok byl takový a mělo by to stačit. Ono někdy to přeřazení na nižší rychlostní stupeň ty chyby přivede. Bylo to drama. Stačilo málo a všechno to mohlo být obráceně. Štěstí se k nám ale přitočilo, to ke sportu patří.

Vy jste neustále věřil několika vyvoleným, které sehrály závěr.

Myslím, že ta rotace se povedla. Potřebovali jsme mít i další hráčky ve hře. Myslím si, že i Pecková zahrála solidně, navíc i v obraně. Chtěli jsme dostat do tempa těch osm až devět hráček. Protože přece jen, Evanthia Maltsiová po dlouhém zranění odehrála svoje první zápasy. Únava tam byla vidět. Poté na hřišti i Delisha Miltonová kupila chyby, bylo štěstí, že se potom i Vajdaová dostala do pohody a riskovala. Padla trojka a myslela si, že to padne z každé pozice. Takže některé její střely už byly zbytečné, ale na koncovku zápasu jsem vsadil na pětku, u niž jsem věřil, že to zvládne.

Celé finále Českého poháru pro vás nebylo herně jednoduché. Berete výsledek semifinálového utkání se Strakonicemi 86:80 třeba i jako výchovnou facku?

Nebyli jsme na tom zcela optimálně. Sehrálo roli i to, že jsme do toho nedali maximální koncentraci. Začali jsme stylem koš za koš a takhle se basketbal hrát nedá. Strakonice odehrály bezvadný zápas a přesně taková utkání jsou pro nás výchovná. Protože někdy se družstvo hůře motivuje, když máte v dohlednu zápas, který výrazně vyhrajete. Tam se těžko volí slova. Ty hráčky to musejí uvědomit a nabít si hubu. Nabili jsme si ji, ale pevně jsem věřil, že finále zvládneme.

Postrádal jste zraněnou Evu Vítečkovou. S jejími zkušenostmi byste se problémům vyhnuli?

Každá hráčka takové kvality týmu chybí. To i těm nejlepším evropským týmům jako Jekatěrinburgu, Spartaku Moskva, Fenerbahce Istanbul. Ta hráčka prostě schází, má zlomený malíček na ruce a já pevně věřím, že přijde doba, kdy za nás ty body zase bude dávat.

Není pro vás Český pohár méně hodnotný než ligový titul nebo stříbro z mistrovství světa?

Myslím si, že tomu tak není. Hodnotu to má velkou, mistrovství už jsou jenom vzpomínky. Je to krásné, ale člověk chce vyhrávat teď.

Zaslouží si podle vás Český pohár nálepku prestižní?

V případě, že se bude vyvíjet tím směrem, kterým jde, a bude se o něj každý rok takto bojovat, bude to mít stejnou hodnotu jako titul mistra republiky. Budu rád, pokud se tomu tak stane a také pokud bude více týmů, které ho mohou vyhrát. Tím lépe.

Takže vám se nový model se šesti celky na finálovém turnaji líbí?

Určitě ano.

Už jste naznačil, že složení z finále poháru se může opakovat i v lize. Cítíte se tedy na double?

Víte, Brno je velmi silný tým, přitom je mediálně podceňované. Eldebrinková, Halvarssonová, Škerovičová, Stehlíková a konečně i Hanušová, to jsou nesmírně silné hráčky. Takže uvidíme, kdo získá titul. V tom je ta krása, protože dříve se to vědělo, ale teď je to jinak.

Před sezonou se naznačovalo, že největší šance máte vy i vzhledem k faktu, že se základ reprezentace přesouvá spíše do Prahy.

Je vidět, že Brno je kvalitní tým. Mají marody, je jich málo, ale těch sedm základních hráček tady bylo, takže podle toho finále v Hradci vypadalo. A já jsem rád, že jsme si teď dokázali, že ho můžeme porazit. Není to o tom, že ho budeme porážet o dvacet bodů. I když je pravda, že na rozdíl od nás, Brno nás o dvacet porazilo. Takže musíme být velice pozorní, aby se něco podobného už neopakovalo. Ale myslím si, že ta série bude velmi otevřená.

Takže dejme tomu, že v Hradci Králové jste si odbyli vlastně takovou menší generálku. Brňanky ukázaly, že v nich dříme velký duch a nezlomnost, když se pokaždé do zápasu vrátily.

Ta nezlomnost a bojovnost v nich je. Vždycky jsem si toho manšaftu vážil a vážím si ho dál. Jen bych si hrozně přál, aby tady takových týmů bylo pět nebo sedm. O tom je, proto to všichni děláme a motivace proti těm ostatním by tu měla být.

Vnímáte vaše vzájemné bitvy i jako souboj taktiky Lubora Blažka a Jana Bobrovského?

Nikdy jsem to tak nevnímal a nikdy vnímat nebudu, protože s Janem Bobrovským jsme stále velcí přátelé.

ZDROJ: MF Dnes
AUTOR: Bohuslav Stehno