Mistrovství světa před domácím publikem v Brně je obrovská věc. Jaký byl ten první moment, kdy jsi nastoupila na hřiště a uvědomila si, že hraješ za nároďák doma, před plnou halou?

„Bylo to neskutečné. Do té doby mi asi ani nedocházelo, že už je to opravdu tady, ale ve chvíli, kdy začali fanoušci přicházet do haly a hlediště u naší lavičky se plnilo lidmi, kteří tam přišli kvůli nám a aby nás podpořili, tak jsem měla co dělat, abych zatlačila slzy. Bez nich by to totiž rozhodně takové nebylo.“

Kdybys měla popsat atmosféru šampionátu v Brně jedním slovem, které by to bylo a proč?

„Neuvěřitelná. S holkami nás připravovali na to, že to bude velké – hodně lidí, pozornost médií a podobně, ale asi ani jedna z nás nečekala, že ta atmosféra bude až taková. Největší zásluhu na tom mají rozhodně naši fanoušci – rodiče, kteří nás celou dobu podporovali a nepřestávali nikdy fandit, i když se zrovna nedařilo.“

Kdybys mohla z celého mistrovství vybrat jeden jediný moment, na který nikdy nezapomeneš – ať už to byl úspěšný koš, vítězný zápas, nebo třeba jen společná večeře s týmem – co by to bylo?

„Je hrozně těžké vybrat jeden moment, protože máme těch zážitků opravdu hodně. Asi nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsme se po posledním zápase loučily s týmem a trenéry, se kterými jsme strávily poslední dva roky a kteří nám celou dobu věřili a podporovali nás. Protože i přes to, že jsme třeba neuhrály takové místo, jaké bychom si přály, tak nám to dalo zkušenosti a zážitky na celý život.“

Jaké plány máš teď po turnaji?

„Chtěla bych teď trávit víc času s rodinou a kamarády, na které během přípravy nebyl moc prostor. Dám si chvíli odpočinek od basketu a potom nám začíná příprava s týmem.“