Mistrovství světa před domácím publikem v Brně je obrovská věc. Jaký byl ten první moment, kdy jsi nastoupila na hřiště a uvědomila si, že hraješ za nároďák doma, před plnou halou?

„Bylo to nepopsatelné. Už když fanoušci přicházeli do haly a já tam viděla všechny ty lidi, kteří nás podporují, bylo mi až do pláče, jak jsem byla vděčná. Bez nich by to takové nebylo. V zápasech nás hodně tahali dopředu a my s holkama v nich vždycky viděly velkou oporu. Zápasy jsem si strašně moc užívala a na radost z každého koše, co jsme s holkama prožívaly, nikdy nezapomenu.“

Jak si se cítila, když si se dozvěděla že budeš kapitánkou?

„Byla to pro mě obrovská pocta a byla jsem moc vděčná, že mi holky takhle věří.“

Co ses během tohoto šampionátu naučila o sobě jako o hráčce, co si chceš přenést do naší klubové sezony, aby ses posunula ještě dál?

„Zjistila jsem, že světový basket je na úplně jiné úrovni a musím být víc silovější a agresivnější, abych se prosadila. Ráda bych si do nové sezony odnesla hlavně to, nebát se útočit a soustředit se hodně na zakončení, protože bez toho se nedá hrát, což jsem si na mistrovství silně uvědomovala.“

Kdybys mohla z celého mistrovství vybrat jeden jediný moment, na který nikdy nezapomeneš – ať už to byl úspěšný koš, vítězný zápas, nebo třeba jen společná večeře s týmem – co by to bylo?

„Asi to nebyl úplně jeden konkrétní moment, ale spíš ty situace, ve kterých jsem si uvědomovala, že tu vždycky budou lidé, kteří mi věří, ať už se děje cokoliv. Ať už to byla rodina, trenéři, nebo spoluhráčky – vždycky tam pro mě byli a za to jsem jim neskutečně vděčná. Dodalo mi to odvahu a sebevědomí.“

Jaké plány máš teď po turnaji?

„Teď mě určitě čeká odpočinek, pojedu na dovolenou a zbytek léta si užiju s rodinou a kamarády, na které není přes rok tolik času.“