Euroligová sezóna začala i fanouškům USK Praha

Fandění v domácí hale je základ, ale podařený výjezd na zápas našeho klubu, to má teprve kouzlo. To jistě potvrdí každý, kdo s USK vyrazil do maďarského Györu. Byla to zase skvělá příležitost, jak se poznat mezi sebou, a když se k tomu daří i na hřišti… o to veseleji je v hledišti.

Je nás devět včetně novináře z Pražského Deníku a z Prahy vyjíždíme mikrobusem po osmé ráno. Před námi je 500 km převážně po dálnicích a zápas se hraje v 18 hodin, takže nemusíme nikam spěchat. U Brna si dáváme hodinu pauzu s obědem a taky posíláme společnou fotku na facebook USK. V Györu pak chvíli popojíždíme po univerzitním kampusu, než najdeme zcela ideální parkování hned u menší haly, ve které se bude za pár hodin hrát.

Mezičasu využíváme k procházce po městě. Do centra je to jen pár minut pěšky přes pěkný most. Stihli jsme i studentskou hospodu kousek od haly, na čepu měli Sopron a taky Krušovice, ale ty jsme si nedávali. Velmi dobré pivo měli i přímo v hale. A levné, ve forintech už to přesně nevím, ale stálo okolo 30 korun.

Dostali jsme sektor přímo naproti domácím fanouškům, kterých bylo asi tolik jako nás. Myslím ty v dresech. České vlajky přes reklamní bannery nám neprošly, v pořádku, tak jsme je pověsili na zábradlí nad námi. Stačili jsme se trochu rozcvičit, zamávat žlutomodrým práporem na nové třímetrové tyči, a začalo se hrát.

Po sedmi minutách zápasu byl stav 20:8 pro USK a naše šestka křiklounů nasadila oblíbený popěvek o tom, že dnes vyhrajeme – což je v první čtvrtině docela drzé, a pamatuji si zápas, po kterém říkala paní Hejková, že s tímhle oslavováním přišli fanoušci ještě moc brzo. Tehdy to ale bylo v koncovce…

V Györu jsme dominovali, a sympatické bylo, že to domácí fans nesli statečně a po zápase jsme se s některými docela mile loučili. Před halou jsme se potkali i s našimi hvězdami. Na nás už čekal klasický autobusový film, u kterého všichni usnuli, a ven jsme zase vyskákali až na české straně. U mekáče, kam za chvíli dorazil autobus… hráček USK. Tak to asi ten večer prostě mělo být.

Do Prahy jsme dorazili za zpěvu písní ve dvě ráno. Výjezd to byl vítězný a celkově úspěšný, děkujeme vedení klubu, trenérce a hráčkám za super zážitek! Jako jediná ztráta se dosud jeví zapomenutá tyč na vlajku, pro tento výjezd nově pořízená, rozříznutá a zase scelená. Zůstala v mikrobusu, ale třeba se ještě dá zachránit.

V prvním domácím utkání necelý týden nato nás čekala Wisla Krakow, proti které jsme si v předchozí sezóně hezky zastříleli i zabránili. Ukázaly se dvě věci. Že jsme schopní na Královce vyhrát úvodní zápas euroligové sezóny, což se nám tři roky předtím nepodařilo. A že opět na začátku sezóny nepřišlo tolik lidí, kolik by si takový basketbal zasloužil. Naštěstí to neplatí pro kotel, bylo nás hodně a s fanděním vydatně pomáhalo ještě 15 Španělů nad námi.

Zápas nabídl spoustu krásných momentů, a když jsme na jeho samém začátku během necelých dvou minut hladce dotáhli skóre z třech rychle inkasovaných trojek na shodu, tušili jsme, že by to mohlo dopadnout dobře. Onen veselý pokřik jsme si nicméně nechali až na poslední čtvrtinu…

Věřím, že si ho 30. listopadu na Královce v zápase proti BLMA Montpellier zazpíváme zase. Přijďte si na Eurolize sednout blíž k muzice a fanděte s námi!

Autor článku: Prokop Siwek, Fans ZVVZ USK Praha

Foto: David Nejedlý