Jak vzpomínáte na trenéry svého dětství?
Všechno bylo jiné, dalo se dělat hrozně moc sportů. Nevzpomínám proto na jednoho trenéra, ale na skupinu. Že jsem skončila u basketbalu, bylo i výběrem toho správného, který mě přesvědčil, že mám dělat právě tento sport. Což kouč atletiky nedokázal.

Trénovat jste začínala u dětí. Příjemné vzpomínky?
Šlo o nejúžasnější práci, která může existovat. Děti nesnesou faleš, pokud s nimi jednáte na rovinu, jdou za vámi. Odměna bohužel není finanční, ani nezískáte prestiž, což je chyba, můžete ji ale najít v pokrocích svých svěřenců.

Byl by profesionální trenér vždy úspěšný u mládeže?
Tak jako se automaticky nestane dobrý hráč kvalitním trenérem, nemusí kouč reprezentace zaujmout děti. Musíte mít pedagogické vlohy.

Bylo složité posuzovat finalisty Díky, trenére?
Mimořádně, finalisté předvedli podmětná vystoupení. Nechci, aby to znělo jako fráze, ale obohatili nás.

Jaký by měl být správný trenér mládeže?
Nejpodstatnější je, aby děti zapálil pro sport. Musí mít také vědomosti a potlačit své ambice. Vyhrávat mají až mezi dospělými. On má třeba naučit hráče X zakončovat levou rukou, přestože je pravák.

Autor: David Nejedlý